Říčky v Orlických horách - Strašidelný mlýn - Julinčino údolí - Hamernice - Nebeská Rybná

Včera v 11:26 | Veronika Foglová |  Září 2014
Začátkem září 2014 jsem si naplánovala túru po okolí Říček v Orlických horách. Původně jsem měla v plánu dojít přes Zakletý na Pěticestí a možná až ke Kunštátské kapli, ale u Strašidelného mlýna mě zastavil neschůdný mostek přes řeku Říčku, a tak jsem se vrátila zpátky do Říček a pokračovala jižním směrem do Julinčina údolí. Vyšla jsem dole v Hamernici, kde jsem čekala na autobus do Rychnova nad Kněžnou. Poslední snímek, kostel sv. Filipa a Jakuba v Nebeské Rybné, jsem fotila z autobusu.

Fotogalerie ZDE

 

Zbudov - Klášterec nad Orlicí - Pastviny - Vejdova lípa

Včera v 11:18 | Veronika Foglová |  Červenec 2015
Koncem června 2015 jsem se vracela přes Zbudov z túry na Zemskou bránu. Mezi Zbudovem a Zakopankou jsem si z autobusu všimla rozsáhlého pole s čímsi, co neumím pojmenovat, a mezi tím rostlo mnoho vlčích máků, které mám velmi ráda. A tak jsem si tam o několik dní později zajela je vyfotit, protože tady, v blízkosti mého bydliště, se v takovém množství nevyskytovaly. Potom jsem zamířila přes Zbudov do Klášterce a autobusem do Pastvin, odkud jsem vyšla nahoru k Vejdově lípě, a potom ještě dolů na pláž, abych si vyfotila most přes Divokou Orlici, který, mimochodem, nyní prošel rekonstrukcí, takže se na Pastviny určitě vypravím znovu, abych ho viděla opravený.

Fotogalerie ZDE


Mladkov - Pramen knížete Rostislava - Vysoký kámen

19. června 2017 v 23:42 | Veronika Foglová |  Červenec 2013
Na Vysoký kámen denně koukám ze svého pokoje, a tak jsem se rozhodla, že si na něj vyšlápnu. Vlakem jsem dojela do Mladkova a pak se po červené vydala k vrcholu kolem radioaktivního Pramene knížete Rostislava, lesem, kde rostlo plno digitalisu (náprstníku červeného). Obzvlášť jím byly zasypané dvě louky ve svahu Vysokého kamene.

Když jsem došla na vrchol a vystoupila na skalku, podle níž má Vysoký kámen své jméno, stala se mi dost nepříjemná věc. Jelikož jsem byla v sandálech, vytrhl se mi jeden řemínek. Cestou dolů se mi dost špatně šlo, zejména ta první část cesty, která prudce klesá lesem. Bohu díky se mi však nic nestalo, ale musela jsem být hodně opatrná. Poseděla jsem ještě u Pramene, který prý má moc dobrou vodu, a pak jsem se vydala na poslední úsek cesty, zpátky do Mladkova k vlaku.

Fotogalerie ZDE

 


Lichkov - Dvorský kopec - Zadní Hraniční vrch - Mladkov

18. června 2017 v 23:06 | Veronika Foglová |  Listopad 2015
4. listopadu 2015 jsem podnikla svou poslední předloňskou túru po Orlických horách. Bylo slunečno, avšak v místech, kde jsem se pohybovala, také lehký opar, díky němuž byla o něco horší viditelnost na blízké vzdálenosti; na delší to bylo podstatně horší. Doufala jsem, že to s postupujícím dnem povolí, ale bohužel. Ale co by člověk chtěl na začátku listopadu... Chtěla jsem si vyfotit Horu Matky Boží nad Králíkami a okolí právě z míst, kam jsem se vydala, ale opar mi to nedovolil.

Ráno jsem dojela vlakem do Lichkova, kde jsem vystoupila a kousek za nádražím jsem odbočila vpravo na asfaltku, která končí na Dvorském kopci, přímo na státní hranici s Polskem. Kousek jsem se prošla i po polské straně, ale byla tam taková džungle, že jsem se raději rychle vrátila k "čáře" a pokračovala dál směrem na Zadní Hraniční vrch po pohodlné cestě. V sedle mezi Zadním a Předním Hraničním vrchem jsem odbočila vlevo dolů nad Mladkov. Prošla jsem kolem mladkovské vodárny, vyfotila jsem i nádherný rybník, který se nachází kousek od silnice při výjezdu na Lichkov a Králíky. Prošla jsem Mladkovem a zabočila doleva k Tiché Orlicí, směrem na vlakovou zastávku Mladkov, odkud jsem se vracela zpátky domů. Bylo to takové nenáročné zakončení sezóny 2015...

Fotogalerie ZDE


Srpnová neděle v Neratově

17. června 2017 v 17:49 | Veronika Foglová |  Srpen 2016
První srpnovou neděli u nás tradičně nemáme Mši Svatou kvůli pouti v Nekoři. A tak jsme se se známými vydaly ve čtyřech do Neratova, kde jsme se hodlaly zúčastnit Mše Svaté v deset hodin, zastavit se v Café Neratov a potom hurá zpátky. Jenže nakonec to dopadlo jinak.

Ukázalo se, že při Mši Svaté budou křtiny neteře našeho bývalého hejtmana Romana Línka. Kostel byl zcela zaplněný, což se ostatně dalo i tak očekávat. Bylo tam spoustu dětí, kterým Mons. Suchár všechno vysvětloval, aby pochopily, co se právě děje, a také mentálně postižení ministranti se svými plyšáky, což se mi moc líbilo. Po skončení Mše Svaté však začaly probíhat přípravy na něco, o čem jsme později zjistily, že to bude baptistická svatba ve 13 hodin.

Dole u kavárny stálo několik krásných starých autíček. Rozhodly jsme se, že si zajdeme do kavárny a počkáme i na tu svatbu. Mé společnice si šly vystát frontu, zatímco já fotila kdeco, včetně těch autíček, a proto jsem se vyhnula největšímu náporu. Rozhodovala jsem se, co si dát, ale nakonec to vyhrála mléčná belgická čokoláda se šlehačkou a nějaký čokoládový řez. Domů jsem si odvezla ještě krásný hrníček s logem Café Neratov, který byl vyrobený v chráněné dílně Sdružení Neratov na Kopečku v Bartošovicích v Orlických horách, pod které správně spadá i Neratov. Bylo fantastické, že se tam dalo zaplatit i kartou...na malé horské vesničce fakt luxus.

Pak jsme se vrátily zpátky nahoru do kostela, kde se dolaďovaly přípravy na obřad. Pastor, který měl snoubence oddávat, byl zároveň otcem nevěsty, a ženich byl původem z Mexika, proto muselo probíhat tlumočení do angličtiny. Byl to skutečně nádherný zážitek a oddávající měl krásnou promluvu. Když už byl téměř konec, odešly jsme dolů k autu. Kousek za Neratovem jsme potkaly malou dopravní nehodu, ale nic vážného, a silnice byla za pár minut průjezdná.

Fotogalerie ZDE




Růže Dortmund 2017

15. června 2017 v 23:22 | Veronika Foglová |  Červen 2017
Mám velmi ráda růže...ostatně, kdo asi ne, že? Jednou z mých favoritek je odrůda Dortmund s nádhernými květy, které máme v naší obci několik keřů. Jen škoda, že nevoní... A protože jsou v tuto dobu právě v plném květu, dnes jsem jeden keř cestou od autobusu vyfotila.

Fotogalerie ZDE


Duchovní obnova v La Salette, den sedmý

14. června 2017 v 23:53 | Veronika Foglová |  Červen 2014
Nastala sobota, den, kdy jsme se museli rozloučit s tímto kouzelným místem. Ráno jsme se rozloučili s druhou skupinou, která odjížděla dříve než my. Pokud si dobře pamatuji, vyjížděli jsme kolem jedenácté dopoledne.

Dopoledne jsem byla na recepci vyrovnat účet a pak nakoupit v prodejně, která je hned vedle. Byl to nespočet devocionálií, ale zdaleka nejen jich, které tam byly k dostání. Nejlépe jet tam s aspoň poslaneckým platem. Hodně jsem toho nakoupila a mile mě překvapily Obrázky s českým textem.

Protože jsme kvůli úklidu a přípravě pokoje pro další hosty museli brzy ven, seděli jsme do odjezdu dole v hale. Z obchodu hrála nádherná hudba, takové melodické písničky ve francouzštině. Zašla jsem tam tedy ještě jednou a našla jsem tam napsáno, co právě hrají. Protože tam měli CD s písničkami onoho interpreta, neodolala jsem a koupila si set CD za velmi příznivou cenu.

Ráno panovala v La Salette hustá mlha. Když jsme však odjížděli, už se to protrhávalo a sluníčko se ujímalo vlády. Poprvé jsme měli zastávku kdesi ve Švýcarsku. Nebyla dlouhá, proto jsem tam udělala jen několik málo fotek. Pak jsme jeli dál až do Rakouska, konkrétně spolkové země Vorarlberg, kde jsme měli několikahodinovou pauzu (aby se P. Jiří vyspal) na východním břehu Bodamského jezera v Bregenzu. Bylo už k večeru...pochodila jsem okolí a pak si zašla i k jezeru, kde zrovna plula obrovská loď a zapadalo slunce. Naší poslední zastávkou bylo Německo, někdy pozdě v noci. Pak už jsme jeli bez přestávky až do Tasovic, kam jsme dorazili v neděli ráno, Bohu díky bez nehody.

Fotogalerie ZDE


Duchovní obnova v La Salette, den šestý

14. června 2017 v 17:34 | Veronika Foglová |  Červen 2014
Pátek, 13. června, poslední celý den v La Salette. Dopoledne jsem měla v plánu fotit interiér baziliky, ale jelikož tam pak měla program nějaká francouzská skupina, musela jsem odejít. Odpoledne jsme se s několikami dalšími dámami vydaly na túru. Bylo vidět, že se opět blíží nějaká bouřka...už brzy odpoledne se začalo dost zatahovat.

Po svahu Gargasu jsme se úzkou cestičkou vydaly směrem k horskému sedlu Col d'Hurtières (1827 m), odkud jsme chtěly pokračovat severozápadním směrem. Já jsem cestou byla pořád vzadu kvůli focení. Také jsme právě u tohoto sedla objevily sněhové srdce... Nakonec se tam naše skupina rozdělila, a já pokračovala spolu se Zuzkou směrem na Col de Lière (1917 m). Po cestě jsme potkaly takový pěkný kámen, který by se hodil někam na skalku, a na něm rostoucí netřesk. Utrhla jsem si několik snítek, ačkoliv jsem moc nedoufala, že to jen tak přežije. Ale milý netřesk mě moc překvapil. Nosila jsem ho v kabelce a nějak jsem na něj pozapomněla. Vzpomněla jsem si na něj až v Tasovicích, že bych ho měla malinko navlhčit. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem ho našla v kabelce, v papírovém kapesníku, jak na zpáteční cestě rozkvetl. Doma jsem ho zasadila do květináče a čekala, co se bude dít. Nevěřila bych, jak se mu u nás dařit. Velice se rozrostl, ale teprve letos opět rozkvetl, právě před několika dny. Viděla jsem jiné členky naší poutní skupiny, jak si trhají různou alpskou flóru na vylisování, a vůbec mě v tu chvíli nenapadlo udělat to také. Ale zase mám živou rostlinu...

Pokračovaly jsme se Zuzkou dál a potkaly jsme jinou skupinu holek, takže jsme šly s nimi. Měly jsme v úmyslu najít stádo krav, které se podle slov pana řidiče z druhého auta, mělo nacházet někde naším směrem. Pan řidič Standa to místo pojmenoval Kraví hora... Pokračovaly jsme tedy v cestě, ale protože bylo vidět, že k dešti mnoho nezbývá, musely jsme se vrátit. Nicméně hluboko v údolí pod námi jsme přece jen nějaké kravské stádo našly...a vůbec nebylo fialové! Jejich zvonce byly slyšet až k nám nahoru. Rychle jsme se vracely zpátky, ale nestačily jsme se vrátit za sucha. Když jsme byly opět na svazích Gargasu, spustila se bouřka s krupobitím. Nedalo se jít moc rychle, neboť cesta v těch místech byla úzká, pokrytá kamením, a pod námi zela propast s příjezdovou komunikací k poutnímu komplexu. Stačilo by jedno uklouznutí, a mohlo to mít tragické následky. Ačkoliv jsem měla půjčenou pláštěnku právě od Zuzky, byla jsem ráda, když jsme došli do hotelu a mohla jsem se převléci do suchého.

Fotogalerie ZDE



Duchovní obnova v La Salette, den pátý

12. června 2017 v 23:27 | Veronika Foglová |  Červen 2014
Čtvrtek 12. června se nesl ve znamení odpoledního výletu hluboko dolů do údolí, do městečka Corps, rodiště lasalettských vizionářů, a hlavně k jezeru Lac du Sautet. Jeli jsme naším autem a bylo nás asi sedm nebo osm. Protože jsem předpokládala, že se bude moci zajet hodně blízko k jezeru, myslela jsem si, že nebude až tak vadit, že jsem si zapomněla vzít něco k pití. To se mi později hodně vymstilo.

Bylo dost teplo a třebaže z Corpsu to dolů na pláž nebylo daleko, dostavila se postupně tak velká žízeň, že jsem byla v pokušení napít se přímo z toho jezera, tak nádherně tyrkysového. Ale nechtěla jsem riskovat střevní aj. potíže... Nakonec se Pán Bůh postaral, abych dostala pití od holek z naší výpravy, které byly kousek ode mě.

Nejprve jsem navštívila kapli sv. Rocha v nadmořské výšce 905 metrů, odkud je na jezero a okolní alpské velikány výborný rozhled. Zaujala mě i mapa, kde byly zobrazeny jednotlivé vrcholy i se svou nadmořskou výškou. Rozhodně bych něco takového uvítala i v ČR.

Cestou dolů k jezeru (765 m) jsem našla krásně zralé jahůdky, takže jsem žízeň zaháněla i jimi...a chutnaly naprosto stejně jako ty naše, české. Pláž byla pokryta nádhernými oblázky, různého vzhledu i velikosti. Nějaké jsem si také nasbírala, protože kamínky, to je moje.

Protože zpátky do Corpsu jsem musela překonat převýšení cca 150 metrů po křivolakých cestičkách, raději jsem vyšla od jezera dřív, aby se na mě nemuselo čekat. Kousek od místa, kde jsme parkovali, byla benzínka. Zašla jsem tam a koupila si nejdražší zmrzlinu svého života (3 €), v kelímku, a i na mě, která mám ráda hodně sladké, moc přeslazenou. Kombinovala jsem ji s lahví ledově vychlazené vody a musím říci, že dlouho mi voda tak nechutnala jako v tyto chvíle. Než jsme odjeli, fotila jsem domečky v Corpsu.

Večer jsme se opět zúčastnili svíčkového průvodu, tentokrát po venku...bohužel z něho se mi fotografie mnoho nepovedly. Ale ještě předtím jsme na terase vedle baziliky uspořádali obrovskou žranici, jak je ostatně vidět z fotografií. Kromě P. Jiřího jsme tam byli komplet. Právě v ten den slavila sestra Ludmila z Apoštolátu sv. Františka 10. výročí svých věčných slibů, a za několik dní měla páté výročí oslavit sestra Consolata. A tak jsme tedy slavili takto společně, v družné a veselé náladě.

Fotila jsem také Křížovou Cestu, tvořenou bílými Kříži s malým reliéfem jednotlivých Zastavení. V poutním komplexu se nachází také malá kaplička sv. Petra Juliána Eymarda, kde se v pološeru trvale vystavuje Eucharistie.

Fotogalerie ZDE





Duchovní obnova v La Salette, den čtvrtý

12. června 2017 v 0:21 | Veronika Foglová |  Červen 2014
Byla středa, 11. června, a já se rozhodla, že si odpoledne udělám výšlap k vrcholu Chamoix, na nějž jsem pěkně viděla z našeho pokoje. Dopoledne i večer jsem fotila interiér poutního komplexu a po obědě jsem vyrazila vstříc nádherným výhledům. Ten den bylo dost velké teplo. Výstup byl poměrně náročný a určitě bych užila trekové hole, ale to bych potřebovala další dvě ruce navíc. V tento den jsem udělala nejvíce fotografií za celou dobu pobytu v La Salette...přes 550.

Cestou nahoru se mi začala motat hlava. Byla to zřejmě kombinace vysoké teploty a nadmořské výšky cca 1860 m n. m. Přitom jsem ale nepociťovala nějaké dýchací potíže, jak bych v takové výšce očekávala. Zalezla jsem do stínu borovic, kde jsem potkala další dvě členky naší výpravy, a tam si odpočinula. Druhý odpočinek, opět pod borovicemi, jsem si dopřála zanedlouho. Potom už jsem vystoupala nahoru k dřevěnému Kříži obklopenému miniaturním kamenným mořem.

Když jsem konečně byla tak vysoko, že jsem mohla pohlédnout na druhou stranu, zatajil se mi dech nad tou nádherou. Odvrácená strana tohoto hřebenu klesala prudce dolů do údolí, kde se nachází obec Entraigues a její části Le Villard a Gragnolet. Za nimi se rozkládají další masivy Alp, na vrcholcích pokryté sněhem. Kousek opodál jsem také našla sněhové pozůstatky. Došla jsem do nadmořské výšky zhruba 1980 m n. m. Doufala jsem, že se mi podaří zdolat dva tisíce, ale o kousek dál byla poměrně strmá skála, proto jsem to nechtěla riskovat, navíc mě začínal tlačit čas, abych se včas vrátila dolů na večerní program.

Nechtěla jsem jít zpátky stejnou cestou, proto jsem se přes průsmyk Col de l´Eterpat (1954 m n. m.) vydala cestičkou na Gargas (2208 m n. m.), a po něm jsem sešla dolů k bazilice. Z průsmyku jsem vyšla zhruba v polovině svahu Gargasu.

Večer jsme se společně zúčastnili svíčkového průvodu. Protože však ten den večer, právě v době konání průvodu, pršelo, nechodilo se po venku jako obyčejně, nýbrž pouze po bazilice.

Fotogalerie ZDE



Kam dál