Duchovní obnova v La Salette, den šestý

14. června 2017 v 17:34 | Veronika Foglová |  Červen 2014
Pátek, 13. června, poslední celý den v La Salette. Dopoledne jsem měla v plánu fotit interiér baziliky, ale jelikož tam pak měla program nějaká francouzská skupina, musela jsem odejít. Odpoledne jsme se s několikami dalšími dámami vydaly na túru. Bylo vidět, že se opět blíží nějaká bouřka...už brzy odpoledne se začalo dost zatahovat.

Po svahu Gargasu jsme se úzkou cestičkou vydaly směrem k horskému sedlu Col d'Hurtières (1827 m), odkud jsme chtěly pokračovat severozápadním směrem. Já jsem cestou byla pořád vzadu kvůli focení. Také jsme právě u tohoto sedla objevily sněhové srdce... Nakonec se tam naše skupina rozdělila, a já pokračovala spolu se Zuzkou směrem na Col de Lière (1917 m). Po cestě jsme potkaly takový pěkný kámen, který by se hodil někam na skalku, a na něm rostoucí netřesk. Utrhla jsem si několik snítek, ačkoliv jsem moc nedoufala, že to jen tak přežije. Ale milý netřesk mě moc překvapil. Nosila jsem ho v kabelce a nějak jsem na něj pozapomněla. Vzpomněla jsem si na něj až v Tasovicích, že bych ho měla malinko navlhčit. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem ho našla v kabelce, v papírovém kapesníku, jak na zpáteční cestě rozkvetl. Doma jsem ho zasadila do květináče a čekala, co se bude dít. Nevěřila bych, jak se mu u nás dařit. Velice se rozrostl, ale teprve letos opět rozkvetl, právě před několika dny. Viděla jsem jiné členky naší poutní skupiny, jak si trhají různou alpskou flóru na vylisování, a vůbec mě v tu chvíli nenapadlo udělat to také. Ale zase mám živou rostlinu...

Pokračovaly jsme se Zuzkou dál a potkaly jsme jinou skupinu holek, takže jsme šly s nimi. Měly jsme v úmyslu najít stádo krav, které se podle slov pana řidiče z druhého auta, mělo nacházet někde naším směrem. Pan řidič Standa to místo pojmenoval Kraví hora... Pokračovaly jsme tedy v cestě, ale protože bylo vidět, že k dešti mnoho nezbývá, musely jsme se vrátit. Nicméně hluboko v údolí pod námi jsme přece jen nějaké kravské stádo našly...a vůbec nebylo fialové! Jejich zvonce byly slyšet až k nám nahoru. Rychle jsme se vracely zpátky, ale nestačily jsme se vrátit za sucha. Když jsme byly opět na svazích Gargasu, spustila se bouřka s krupobitím. Nedalo se jít moc rychle, neboť cesta v těch místech byla úzká, pokrytá kamením, a pod námi zela propast s příjezdovou komunikací k poutnímu komplexu. Stačilo by jedno uklouznutí, a mohlo to mít tragické následky. Ačkoliv jsem měla půjčenou pláštěnku právě od Zuzky, byla jsem ráda, když jsme došli do hotelu a mohla jsem se převléci do suchého.

Fotogalerie ZDE


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama